Polsko 1979

okružní cesta Polskem vlakem - Krakov, Gdaňsk, Leba, Slupsk, Miedzyzdroje, Swinoujščie

Vláďa před vojnou nastupoval na krátko do práce, tak jsme jeli na předsvatební cestu. Po svatbě již musel vydělávat.

Jeli jsme nočním vlakem do Českého Těšína a tam jsme přestupovali na vlak směrem na Varšavu. Skoro všechny vlaky v Polsku měly něco společného – většinou měly zpoždění a byly strašně narvané. Přesunuli jsme se s přestupem do Krakova, kde jsme spali přímo pod Wavelem zabalení do stanu. Ráno nás probudil zástup jeptišek jdoucích okolo. Prohlédli jsme si Wavelskou katedrálu, vyhlídkovou věž, Zikmundův zvon a hrobku polských králů. Do samotného hradu Wavelu jsme se nedostali, protože, tento den bylo vstupné zadarmo, ale vydávali lístky kvůli statistice a byly tu hrozné fronty. Raději jsme si prohlédli Smočju jamu (Dračí jámu), což  je jeskyně přímo pod hradem a je u ní kovový drak chrlící oheň.

Pak jsme se jeli podívat do Wieličky. Chtěli jsme jít do muzea solných dolů, ale stálo to pro cizince moc peněz, tak jsme tam nebyli a posunuli se několika vlaky do Varšavy. Překvapilo nás moderní nádraží Varšava centrálna umístěné v podzemí přímo v centru. První naše kroky vedly do Paláce republiky (obdoby Lomonosovy umiverzity), kde byla vyhlídka ve 30. patře. Po prohlídce Starého města jsme jeli autobusem do zámku Wilanowa. Prošli jsme si ho z průvodcem nahraným na magneťáku. Ukazovali tu reprezentativní sály pro návštěvy cizích státníků. Pak jsme ještě navštívili ve Varšavě Lazienki, což je taková polská Stromovka a Petřín dohromady. Vedle ještě byla botanická zahrada za symbolické vstupné. Večer jsme byli v kině na westernu Šerifská hvězda a pak jeli nočním vlakem do Malborku. Prohlédli jsme si rozsáhlý hrad a v poledne pokračovali do Gdyně. Tam jsme si prohlédli přímořskou promenádu a navštívili mořské muzeum s akvárii. Spali jsme ve stanu v lese těsně za městem.

Další den jsem si prohlédli Gdaňsk a přesunuli se příměstským vlakem do Sopot. Sopoty se skládají z jedné ulice se spoustou obchůdků zakončené molem. Spali jsme v lese kousek od pomníku ruským vojákům nad Operou lesnou, kde zrovna probíhal koncert.

Vrátili jsme se zpět do Gdaňsku a jeli se podívat na Westerplatte s pomníkem na památku německého přepadu v roce 1939. Odpoledne jsme jeli lodí na kosu Hel. Po uzoučké kose vede silnice a vlak a tím jsme se vrátili zpět do Gdaňska a přespali na našem původním místě.

Další den jsme jeli do Leby, která je čistě rekreační středisko a odtud jsme jeli autobusem do  Slovinského národního parku s pouští a přesypy. Stanovali jsme přímo uprostřed rezervace a překročili hned několik zákazů – zdržovali jsme se tam po 20. hodině, byli jsme mimo značenou cestu, rozdělali jsme oheň a pouštěli jsme rádio. Ráno jsme slyšeli štěkot psa, tak jsme se sbalili asi za 5 minut  a hledali červenou značku, po které jsme chtěli jít. Po delším pochodu mezi pískem, borovicemi a trávou jsme jí našli a šli 12 km do Czolpina. To se skládalo z majáku a několika stříšek a laviček pro turisty.  Dál jsme pokračovali do jednoho ze tří vstupních bodů do národního parku do Smoldzina, kde bylo pouze muzeum a hospoda. V muzeu jsme zjistili, že v oblasti, kde jsme stanovali, žijí zmije a divočáci.

Protože pršelo, zvolili jsme ústupovou trasu do Slupska. Procházeli jsem městem a byli svědkem demonstrace k oslavě státního svátku 22. července. Pak jsme poměrně složitě jeli  přes Kolobřeg a Košalin do Třebjatova. A pak úzkorozchodkou do Trzenzače. Tam odtud jsme za pomoci místního dědka Kašleje (kašlal, aby zdůraznil své jméno) našli spoj do Kamieně Pomorskego s přestupem v Pobierovu. Za pomoc jsem musela vedle dědka sedět v autobuse a on všem sděloval, že jsme Češi. Po prohlídce města a výstupu na místní věž kostela  jsme pokračovali do Miedzyzdroje. Chtěli jsme tentokráte spát v kempingu, ale řekli, že je zavřeno, protože nemají vodu, tak jsme museli zase jít tábořit pro změnu do Wolinského národního parku. Napřed jsme si postavili stan na hřišti, ale tam odtud nás vyhnali, tak jsme popojeli kus vlakem směrem na Wolin a tam přespali v plechové garáži, protože pršelo. Šli jsme přes Wolinský park do Miedzyzdroje pěšky. V rezervaci bylo stádo divočáků a srnek a pár zubrů.

Z Miedzyzdroje jsme jeli autobusem do Swinoujšcie. Do města se muselo prámem, prohlédli si ho a pak prámem zase zpět, byl tam neskutečný nával a řada lidí se na něj nedostala. Pak jsme přejeli do Štětína, kde jsme spali 2 dny v kempu 1. kategorie. Celý den jsme si prohlíželi město. Odpoledne jsme šli do kina na film od 18 let Wierna žona. Další den jsme byli ve Stargardu, což je staré město s hradem. Ve Štětíne jsme pak nakupovali a utratili poslední zloté. Noc jsme proklimbali na nádraží, kde jsme si dali ráno kašanku, což byl jakýsi prejt s bramborovou kaší.

Vlakem jsme přejeli do Německa do Wolgastu a tam odtud pěšky přes most na Usedom, zatímco naše zavazadla se vezla na náklaďáku. Dorazili jsme do Zinnowitz, kde byli v kempu mí rodiče, s nimiž jsme se měli setkat. Bylo dost zima, tak čekali více méně na nás. Nevím, jestli to bylo z kašanky či něčeho jiného, ale stihly mne dost značné střevní potíže – měla jsem pravidelnou stolici po hodině. Moje potíže pokračovaly i celý následující návratový den i přes značnou konzumaci endiaronu. Potíží mne zbavil až strejda lékárník v Třebenicích, který mi dal něco razantnějšího.

hlavní stránka

viz  Polsko 2005 a  Polsko 2014

Verzi pro tisk ve wordu mohu zaslat na požádání meilem