první cesta mimo Evropu s CK Fischer Reisen do Pattay a okolí
Na naši první výpravu do jiného světadílu jsme si netroufli jet sami, tak jsme s rodinou využili služeb cestovní kanceláře Fischer Reisen a koupili si u ní pobytový zájezd do Pattayi. Byli jsme ubytováni v hotelu Royal Cruise na nábřeží v centru Pattayi. Hotel měl podobu lodi s bazénem na přídi.
I když nás od toho průvodkyně zrazovala, půjčili jsme si auto a podnikali denně výlety do okolí. Byli jsme v Ancient City na pokraji Bangkoku – umělém městě, které bylo jako malé Thajsko v kostce a ukazovalo trochu zmenšené stavby celého Thajska. Bylo tam skoro prázdno, turistické kanceláře to tam opomíjejí. Pak jsme šli do krokodýlí farmy kousek tam odtud. Chodilo se po lávkách nad spoustami krokodýlů. Za pár bathů jsme si koupili kyblík s kuřecími skelety a házeli jsme je krokodýlům. Někteří se po nich vrhali, jiní byli strašně líní. Ve farmě byla také sloní show s drezůrou slonů a pak krokodýlí show – několik kluků tam různě honilo krokodýly a skákalo přes ně a vrcholem bylo, když jeden z nich strkal krokodýlovi hlavu do tlamy.
Do Bangkoku jsme raději jeli od cestovky, připlatili jsme si celodenní zájezd. Jeli jsme tam skoro se samými Němci a německou průvodkyní. Téměř všichni účastníci našeho zájezdu byli pouze v Pattaye a váleli se na pláži, která v Pattaye není nic moc. Dalo se taky jet k mostu na řeku Kwai, ale bylo to moc daleko, člověk by většinu dne jel a neviděl by toho moc. Se zájezdem jsme navštívili královský palác, který nás ohromil roztodivností pozlacených soch a krásou a exotikou paláců. Pak jsme ještě byli v paláci Wat Po, kde je největší pozlacená ležící socha Budhy, jenom šlapku měl asi 3m vysokou. V rámci zájezdu jsme měli ještě na programu projížďku lodí po řece Chao Praya.
Autem jsme se jeli podívat kousek na sever od Bangkoku do původního královského města Ayutthayi. Je tam rozsáhlý komplex staveb mírně načervenalých. Jeli jsme po dálnici, která se jim však moc nepovedla. Každý most totiž byl poněkud vyvýšen nad silnicí a byl tam pěkný skok.
Další náš výlet byl kousek na jih. Z města Ban Pha se jezdí na ostrov Ko Samet. Již na začátku města se k nám přidali motocyklisti a lákali nás na různé lodi. Našli jsme si však oficiální kotviště. Měli tam přistávací molo, které vypadalo, jako kdyby se mělo každou chvíli rozpadnout. Na ostrově jsme se pak přesunuli šíleně omlácenou otevřenou dodávkou, která měla vzadu sedátka. Měla tam dle průvodce být česká hospoda pana Koníčka, ale už tam bylo něco jiného a majitel se odstěhoval. Užili jsme si pěkně na pláži hlavně při šnorchlování, protože pod vodou bylo na co koukat. Pak jsme byli v tropické zahradě Nong Nooch. Byla to rozsáhlá botanická zahrada s jezerem a různými typy rostlin. Za mírný poplatek asi 20 Kč se mohly děti vyfotit s tygrem, bylo to sice ještě mládě, ale dost velké. Aby ho udrželi v klidu, dávali mu lízat led. Pak se ještě fotily s opicí, která měla nacvičený chvat, jak brát lidi okolo ramen. S Honzou jsme se ještě svezli kousek na slonu. Bylo to pouze pár metrů, ale úplně to stačilo. Seděli jsme vedle sebe a slon se kolébal ze strany na stranu, „nejlepší“ bylo, když našel něco na zemi a začal si klekat na přední nohy.
Kousek od zahrady byl chrám Wat Yansangwararan s ohromným čedím, ale zatím ještě ve výstavbě. Cestou tam jsme z dálky viděli zlatou fresku na skále, tak jsme jeli k ní. Byl to ohromný obraz Budhy na skále sesekané do roviny vytvořený zlatým páskem zapracovaným do skály. Tento monument byl vytvořen k 50. výročí panování krále Ramy IX., tedy zcela nedávno a na okolí to bylo znát, všechny stromky byly ještě malé a nerozrostlé. V průvodci jsme o tom nikde nenašli ani zmínku.
Měli jsme v ceně zájezdu pouze snídaně. Dostávali jsme je na terase formu švédského stolu. Byl tam velice široký sortiment, od evropských specialit po thajské. Na večeře jsme chodili do města. Oblíbili jsme si jednu restauraci nedaleko našeho hotelu, byla otevřená do ulice a dalo se tam poměrně levně najíst. Naší Ivču tam obdivoval jeden číšník, který na ní koukal jak na svatý obrázek. Osmělil se teprve na konci našeho zájezdu, dal jí baťůžek ve tvaru nějaké chlupaté potvory a v něm byl dopis. Jmenoval se Vichai (čti vičaj) a Ivča si s ním asi dva roky psala, on však moc anglicky neuměl.
Podnikli jsme také obvyklou vyjížďku místních turistů. Přímo z pláže jezdily lodi na ostrov Ko Larn. Na ostrově nás napřed odvezli tuk-tukem na šíleně zalidněnou pláž, kde byla hlava na hlavě a taky plno prodavačů nabízejících vše možné. Ivča si nechala udělat na hlavě copánky s korálky. Moc se nám tam nelíbilo, tak jsme se zeptali místního drožkáře, zda by nám nezavezl někam na trochu odlehlejší místo. Odvezl nás tam a bylo to skvělé. Nebyla tam opravdu ani noha, bylo tam na břehu plno vyplavených korálů a v moři úžasná podívaná na shluky korálů, mezi nimiž plavalo plno barevných rybiček a viděli jsme i ježury s ohromnými ostny a diamantovýma očkama. S drožkářem jsme měli domluveno, že pro nás přijede odpoledne, a až do poslední chvíle jsme měli strach, že budeme muset přes celý ostrov šlapat pěšky, ale opravdu přijel naprosto přesně.
Poslední den jsme si půjčili v Pattaye jiné auto pouze na místní pojížďky – otevřeného zeleného džípa. Byli jsme se s ním podívat v Mimi Siamu. Je to zahrada, kde jsou modely různých významných světových staveb (tak do max. 2 metrů výšky). Z naší největší blízkosti tam byl zámek Neu Schweinstein nebo Kolínská katedrála. Nechali jsme stát džípa před supermarketem a když jsme se vrátili, byl fuč. Zjistili jsme, že ho odtáhli policajti, protože jsme stáli na místě, kde se to nesmělo. Vláďu pro něj odvezli na konec města na motorce, nestálo to ani moc peněz.
Tato dovolená trvala pouze týden, ale zážitků na ní bylo plno
Porovnej: Thajsko 2001 a Thajsko 2007
zápisky pro tisk ve wordu mohu n apožádání zaslat meilem