putování na Východní Slovensko s dětmi
Ostravská Zoo, Štrbské Pleso, Kežmarok, Dunajec, Zemplinská Šírava s výlety na Vihorlat, Zoo Košice, Duklu a do Polských Bieščad, Spišský hrad, Bratislava
itinerář mapa
Deníček (ve wordu mohu poslat na požádání meilem)
Poprvé jsme vyrazili na dovolenou s oběma vnoučaty. Původně
jsme chtěli jet na západ, ale kvůli nejisté bezpečnostní situaci jsme zvolili
východ a to Slovensko s výpadem do Polska.
6.8.
Ráno jsme v 7 hodin vyzvedli děti na Proseku a vyrazili do dálnici přes Brno do
Ostravy. Cestou do Brna bylo asi 6 kopáčů, ale bylo to bez většího zdržení.
V Brně jsme nakoupili v Tescu. Těsně za Brnem byla na dálnici zácpa, sjíždělo se
to do jednoho pruhu a nic se tam nedělo, zdrželo nás to více než půl hodiny.
Na
oběd jsme se stavili v restauraci Podkova. Bylo tam plno, ale rychlá obsluha,
jako předkrm jsme dostali zadarmo sádlo a chleba.
V Ostravě jsme navštívili místní Zoo, Bylo to pro nás docela milé překvapení.
Platili jsme za sebe (jako za důchodce) i za děti po 80 Kč. Zoo je velice
rozsáhlá, nově je tam i safari, ale to bychom asi časově nezvládli. Měli tam
velice pěkné expozice v pavilonech – Papua, Tangajnika, pavilon koček. Měli tam
jiné druhy zvířat, než jsme vídali jinde. U dětí měl velký úspěch výběh morčat,
do něhož se mohly naklánět a morčata chytat event. je krmit. Vedle byl výběh
domácích zvířat.
Pak jsme se zastavili na kraji Karviné u české Pisy. Je to kostelík, který se
díky těžbě vychýlil od své osy o 8 st. Je opravený, dřív měl vyšší věž, nyní má
pouze střechu. Ubytování jsme měli zajištěné na Javorovém vrchu. Jeli jsme do
kopce velice úzkou cestou, nebylo to prakticky značené a na Gps v autě to
neexistovalo. Dorazili jsme tam v 7 hodin, měli otevřenou kuchyni do půl osmé,
dali jsme si kuřecí řízek a smažený sýr a Evička polévku s nudlemi. Od chaty byl
krásný výhled dolů na světla Třince a na pohraniční hory.
7.8.
Ráno nebyl moc dobrý výhled, vrcholky kopců byly v mracích. Sjeli jsme dolů a
přes třinecké železárny jeli na hranice a do Čadci. Pokračovali jsme Tatranskou
magistrálou. Až u třetí benzínky jsme dostali Slovenskou dálniční známku.
Desetidenní nás stála 10 E a byla pouze v elektronické podobě. Registrovali tam
naši značku auta.
Oběd jsme si dali v rychlém občerstvení u obchoďáku v Martině a pak vyjeli do
Vlkolince. Oficielní parkoviště je pod kopcem, ale vyjeli jsme jako většina
dalších aut až nahoru, kde se parkovalo podél silnice. Na kraji vesnice jsme si
četli na ceduli instrukce, co má člověk dělat při setkání s medvědem. Do vesnice
jsme platili vstupné, ale opět nás uznali za důchodce. Prošli jsme si vesnicí,
bylo tam pár roubených domků, muzeum a občerstvení. Děti si daly zmrzlinu a my
pivo (Vláďa musel nealko).
Pak jsme
pokračovali do Tater. Dojeli jsme na Štrbské Pleso, bylo tam všude strašně
narváno, zaparkovali jsme až u FISu. Parkování bylo zadarmo, protože tam
probíhala nějaká olympijská akce a proto asi ten nával. Absolvovali jsme
procházku okolo jezera.
Pak jsme
se zastavili v lázních Vvšných Ružbachoch. Bylo tam na koupání lávou obehnané
jezírko, děti měly s sebou plavky, ale bylo hluboké, tak by tam samy nemohly.
Ubytování jsme měli zajištěné v penzionu Daniela v obci Lubica u Kežmaroku.
Vašík si zde na dvoře hrál s vnukem pana domácího fotbal. Ještě tam byl
ubytovaný další kluk, asi 12 letý, který byl z Řecka, Jeho otec vypadal jak
arabský uprchlík. Kluk učil Vašíka hrát biliár. Měli jsme s nimi společnou
kuchyňku s jídelnou. V pokoji jsme měli 3 postele a schůdky do vrcholku
podkroví, kde byla ještě další postel.
8.8.
Ráno
jsme jeli do Kežmaroku. Zaparkovali jsme u hradu, ale ten byl v lešení. Mělo
v něm byt muzeum autoveteránů, ale bylo zavřené. Prošli jsme se městem, jsou zde
historické domy, náměstí uprostřed s radnicí a kostel, jehož věž byla přístupná.
Nahoru šly dvě paní, tak jsme se s Vašíkem přidali. Schody byly nově vestavěné,
byly kus od zdi, nahoře byl ochoz, byla zde vyhlídka na celé město, ale hlavně
na Tatry. Evička s Vláďou zůstali dole, tak jsme jim mávali. Měli jsme za to asi
něco zaplatit v kostele, ale šli jsme pryč. Vrátili jsme se k autu, kde jsme se
stavili v cukrárně, my si dali kafe a děti zmrzlinu do pohárů.
Dál jsme jeli k Dunajci. Sledovali jsme sjezd pltí. Jezdily tu slovenské a
polské a lišily se pouze vlaječkou, polské vyrážely někde výše. Přejeli jsme do
Polska a dostali se z druhé strany k nové lávce na Slovensko. Jeli jsme okolo
zámku Niedzice, tam byly děsné davy lidí, byl tam park miniatur. Byly tam skoro
nové stánky s občerstvením, dali jsme si zapekanki a koupili zamotaný sýr, dalo
se platit eury. Za cestu na pltích chtěli 12 euro, mimo to by se ještě platit
autobus na zpáteční cestu.
Pak už
jsme jeli prakticky bez zastávek přes Prešov do Michalovců a na Šíravu.
Měli jsme vyhlédnutý kemp obecního úřadu Kaluža. Přijeli jsme tam asi v
19:15 a v recepci nikdo nebyl. Postavili jsme si stany, bylo jich tam pouze pár.
V noci byl strašný bordel a randál, probíhala tam diskotéka.
9.8.
Ráno
jsme přesunuli stany o kus dál a zabrali místo u jednoho z mála stromů.
Nafukovali jsme čluny a snídali a přišla paní vedoucí. Řekli jsme, že jsme
přijeli až dnes a zaplatili 4 dny. Stálo nás to pouze 45 E včetně elektrické
přípojky. Paní započítala děti a auto jen na jeden den. Koupali jsme se
v jezeře, děti plavaly na člunech, voda byla docela zelená.
Odpoledně jsme jeli na výlet na Vihorlat. Zaparkovali jsme na placeném
parkovišti a šli na vycházku k Morskému oku. Bylo to asi 15 minut k jezeru a pak
okruh okolo celého jezera. V jezeře
bylo na sluníčku plno docela velkých
ryb. První část cesty byla sjízdná silnička, byl tam dřevěný lovecký zámeček
hraběnky Szechenyi a o kus dál občerstvení v okénku jinak zavřené budovy. Druhá
část cesty byla hodně divoká přes kořeny, měl zde být Vihorlatský prales. Přes
přítoky do jezera vedly dřevěné můstky. U hráze jezera krmily děti ryby listím,
ryby se na ně vrhaly a cupovaly je.
Vrátili
jsme se do kempu a šli se koupat do bazénu. Po čtvrté hodině tu chtěli 2 eura za
osobu, Evička to měla zadarmo. Nadšeně tu po chvíli přemlouvání opět začala
plavat s křidélky. Večer byla docela kosa a opět randál. Nedaleko tu byla navíc
pouť a pak zase diskotéka, i když z jiného baru. Teplá voda ve sprchách tu byla
na eura, v pánských sprchách se to dalo očůrat.
10.8.
Tento den jsme absolvovali celodenní dlouhý výlet do Polska. Jeli jsme
přes Medzilaborce do Bieščad. Z bankomatu jsme si vybrali nějaké zloté
v městečku Cisna. Bylo to silně rekreační středisko a chodily tam davy lidí.
Jeli
jsme se podívat na rašeliniště. U prvních byl pouze kousek chodníčků a ani se
tam nedalo zastavit. Dojeli jsme do Tarnawy vyšne skoro až na ukrajinské
hranici. Tam byly dva okruhy po chodníčkách. Vstup zde byl zadarmo, značná část
vedla po lučinách, část lesem, přecházela se i bažinatá říčka. Na parkovišti tam
měli kontejnery zabezpečené proti medvědům. Rašeliniště však bylo celkem
vyschlé, tak to nemělo ten správný efekt.
Pak jsme
se stavili v rezervaci zubrů. Vstup byl zase zadarmo, na terase byla vyhlídka na
zubry, pak jsme je sledovali přímo u ohrady.
Při
návratu jsme zastavili u železničního skanzenu Zuberica. Vedla tam odtud lesní
železnička. Zadarmo jsme si prohlédli zde stojící mašiny a vagonky, ráno tu byly
velké davy, ale to byli ti, kteří chtěli jet na vyjížďku vláčkem. Po odjezdu
jsme potkali vláček plný lidí vracejících se z výletu. Navzájem jsme si mávali.
Je zde zprovozněna část železničky, asi 5 stanic, dále už nezůstaly koleje.
Všude chodilo plno turistů.
Dle předpovědi měl přijít déšť, v Praze bylo mizerně již ráno. Cestou nám trochu
pršelo, před Michalovci již byl slejvák. Nad Šíravou pršelo jen málo, ale byl
tam skoro orkán. U stanů nám to vytrhávalo kolíky, trochu jsme se snažili
vypnout šňůry, ale tyčky se prohýbaly, v tom se spát nedalo.
Rozhodli
jsme se jít spát někam pod střechu. V recepci už zase nikdo nebyl. Kus vedle byl
hotel Grant, měli tam volný pouze apartmán, ale jinde nebylo nic volného.
V hotelu se ale dalo platit pouze v hotovosti, my neměli tolik peněz a na celé
Šíravě nebyl ani jeden bankomat, nejbližší byl v Michalovcích. Peníze nám
vyměnili v baru Surf v našem kempu, člověk si tam musel něco málo koupit a
k tomu mohl dostat 50 E. Vybrali jsme nějaké věci ze stanů a jeli do hotelu. Tam
jsem zjistila, že nemám peněženku, vrátili jsme se opět do kempu ke stanům.
Peněženka ležela ve stanu. Ubytovali jsme se, Měli jsme obývák se sedací
soupravou, ta se dala rozložit na spaní, k televizi nám nedali ovladače, děti
spaly v ložnici. Evička se v noci budila, tak jsem se musela přestěhovat k nim,
ale spala jsem napříč jim v nohách.
11.8.
V koupelně tam byla ohromná rohová vana, tak se v ní děti cachtaly a tím
se také vykoupaly. Snídani jsme si
dali z vlastních zdrojů, přivezla jsem konvici a hrnky.
Jeli
jsme do kempu, u většího stanu byla zlomená tyčka, uvnitř byl rybník a vše bylo
mokré. Ve druhém stanu bylo mokro pouze v rohu pod karimatkou. Vše jsme vyndali
a dali sušit na okolní keříky. Nejtěžší byla úplně nacucaná deka.
Vláďa
došel do recepce a vyptal se na chatičky. Dostali jsme jednu čtyřlůžkovou.
Odečetli nám pobyt ve stanu za tři dny a započetli dva dny v chatičce, doplatek
činil pouze 12 E. Paní asi nebyla moc silná v počtech, odečetla asi i ty děti a
auto, které nám původně nepočítala. Chatka byla se dvěma palandami
s příslušenstvím, byla tam kuchyňka, záchod a sprcha. Vedle chaty jsem natáhla
šňůru a dosušovala tam mokré věci. Na oběd jsme byli v baru Omega u pobřeží a
pláže. Řekli jsme si o heslo na wifi, obsluha nám jej nechtěla sdělit a pouze ho
vyťukala do počítače, ale ten si ho pamatoval, tak jsme se mohli připojit i
později.
Po
obědě jsme jeli do Košic do Zoo, je kus za městem na severu v údolí. Je spojena
s dinoparkem, opět jsme byli důchodci. Na počátku bylo exotárium, ptačí cesta.
Výběhy se zvířaty byly dobře viditelné z nadhledu, cesta byla nad nimi. Dinopark
byl stejný jako v Bratislavě nebo i u nás, má stejný desén, jsou tam stejné
sochy. Měli tam 3 D kino s podmořskými ještěry. Pak jsme se vrátili do zoo, Byla
tam restaurace Dactari, psali oproti vlkom, ale vlci byli v čudu. Vraceli jsme
se vrchem, pásla se tam zvířata – zubři, koně, jeleni. Byla tam vysutá terasa
s výhledem na medvědy, měli tam být tři, ale byli schovaní pod terasou.
Předváděli tam výcvik dravců a byl tam dětský koutek, měli tam tuleně a řvoucí
lvici. Chtěli jsme si dát kafe, ale všechna občerstvení již byla zavřená, tak
jsme zkusili automat. Nevypadnul však kelímek a kafe vyteklo.
Nakoupili jsme zásoby v Tescu. Vrátili jsme se do kempu, stany tam stále ještě
stály, i když ten větší hodně křivě. K večeři jsme si uvařili bramborovou kaši
se sekanou.
12.8.
Jeli jsme na celodenní výlet opět na sever na Duklu. Jeli jsme okolo
přehrady Domaša, byly na ní hodně příkré břehy a bylo tam jen pár rybářů. Dojeli
jsme do Svidniku a hledali skanzen, byl hodně špatně značený, respektive vůbec,
ukázali mi ho až v infocentru. Za vstup jsme zaplatili všichni dohromady 3,66 E,
dala jsem jim 4 E a 16 c, abych dostala zpět padesátník, ale vrátili mi 1,5 E.
Bylo to muzeum ukrajinské vesnice, byly tam roubenky, i zděné budovy, pásly se
tam ovce, uprostřed stál dřevěný kostelík. Skanzen byl skoro liduprázdný, není
divu, když ho nemají značený.
V centru města mezi paneláky byla venkovní válečná expozice - byly tam
tanky, děla a další vojenská technika. Pak jsme jeli do Dukelského průsmyku. U
vjezdu do něj byl sovětský tank vítězící nad německým.
Pak jsme se stavili u německého válečného hřbitova, v jednotlivých
hrobech bylo obvykle více vojáků, někteří neznámí. Dojeli jsme až nahoru na
hranice a tam u rozhledny rozložili na parkovišti stoleček a židličky a
poobědvali.
Podívali jsme se na rozhlednu v Dukelském průsmyku a prohlédli si tam
expozici, bylo to tam zamrzlé asi ze sedmdesátých let minulého století. Pak jsme
se stavili u Dukelského památníku a v Ladomirové u unikátního dřevěného
kostelíka.
Pak jsme zabočili do tzv. Údolí smrti za vesnicí Kapišová. Na louce jsou tam
rozmístěny tanky ve formaci, jak asi útočily v průsmyku. Vašík si to velice
užil, protože skoro na všechny tanky lezl.
K večeru jsme se vrátili opět do naší chatičky v kempu.
13.8.
Ráno jsme se sbalili a zamířili směrem domů. Ještě jsme však měli významnou
zastávku a to na Spišskom hradě. Parkoviště u hradu bylo zcela obsazené, tak
jsme museli zaparkovat pod hradem ve Spišském podhradí a vystoupat to nahoru
odtamtud. Byly tam davy lidí, protože tam probíhaly nějaké slavnosti –
vystupovaly tam různé historické soubory – šermíři, tanečníci, zpěváci. Na to
jsme koukali jen chvíli a prolezli jsme celý hrad. Je docela pěkně konzervován a
částečně rekonstruován, dá se chodit po hradbách.
Z druhé strany nad Spišským podhradím je klášter Spišská kapitula, tam nebyl
nikdo, jen se tam konala svatba. Tak jsme mohli nakouknout dovnitř.
Jen pár kilometrů za Kapitulou je unikátní geologický útvar Sivá Brada. Vyvěrá
tam teplý minerální pramen a usazuje se tam vápenec v podobě homole. Vedle je
kopeček s kapličkou a na jejím úbočí vyvěrá také několik praménků.
Abychom nemuseli jet moc velikou vzdálenost, která by to z východního Slovenska
byla, měli jsme ještě jedno nocování a to v motelu Šofér u Zlatých Moravců.
Dříve zřejmě dobře fungoval, nyní asi spíše zkomírá, protože kousek vedle vede
dálnice, tak silnice okolo hotelu je celkem nevytížená.
14.8.
Poslední
den naší cesty a návratu domů jsme se stavili na rozhledně Kamzík nad
Bratislavou v otočné kavárně. Bylo krásně vidět. Pak jsme ještě zajeli
k Bratislavskému hradu. Je krásně upravený, za hradem byla nově otevřená
rekonstruovaná barokní zahrada, jsou tam základy velkomoravského kostela. Je to
tam vše pěkně upravené, dá se z hradeb dívat na řeku. Byli jsme tu před lety
s Vláďou a tehdy to tu bylo zanedbané, pusté.
Tam odtud už jsme jeli přímo domů.