Bydleli
jsme ve Warnemünde v soukromí. Naše rodina u inženýra z loděnic, který bojoval
ve válce a po zranění mu zůstal poškozený hlas, a naši známí Kaňkovi u
námořního kapitána.
1964
- Rumunsko, Bulharsko
Kombinovaný letecký zájezd - týden v Rumunsku na Mamáji v hotelu Siréna přímo u pláže a týden v Bulharsku na Zlatých Pískách v chatičkách.
Tenkrát se ještě ke každé večeři podávala láhev vína na osobu a naši to měnili za limonády, protože to nemohli zvládnout.
Z Mamaje na Zlaté Písky nás měli převést autobusem, ale na nás a ještě dva manželské páry už nezbylo místo, tak pro nás přistavili mikrobus. Řidič nás zavezl do nějaké vesnice ke svým příbuzným, kde všechny (dokonce i mě s mladším bráchou) nalévali vínem, zatímco autobus na nás čekal na hranicích.
Jinak jsme si užívali hlavně sluníčka a koupání.
1965 – NDR
Bydleli
jsme ve Warnemünde v soukromí. Naše rodina u inženýra z loděnic, který bojoval
ve válce a po zranění mu zůstal poškozený hlas, a naši známí Kaňkovi u
námořního kapitána.
Největší dojem na mne učinily trajekty z Dánska, které již během přistání otevíraly špičatou příď.
Byli jsme tam autem, tak jsme se byli podívat v Rostocku a na kosách Darss a Zingst.
1967 -
NDR
Vegetovali jsme v kempingu na Usedomu v Zinowicích. Již jsem trochu konverzovala německy, tak jsem si našla kamaráda Franka z Berlína.
Kromě toho jsme procestovali Rujánu, Stralsund a ostrov Hiddensee, kde jsme byli svědky tornáda, které házelo s plážovými kukaněmi a odneslo jednu střechu.
Byli s námi známí Neubauerovi, kteří
měli wartburga. Jeho přední náhon se nedokázal vyrovnat s písčitým příjezdem
do kempu a dokonale se tam zahrabával a my ho museli vytlačovat.
Na zpáteční cestě jsme se stavili v Berlíně - podívali jsme se na něj z
otáčivé věže, což byl tehdy dost unikát, a navštívili přírodovědné
muzeum, kde jsem obdivovala kostru dinosaura.
1968 – Bulharsko
Měsíční cesta po Balkáně - tam jsme jeli přes Rumunsko a pobývali i na Rumunských plážích a zpět se vraceli přes Bulharské vnitrozemí a Jugoslávii.
V Bulharsku jsme projeli celé pobřeží a pobývali v několika kempech, nejdéle v kempu Koral u Nesebru. Tam každý den jezdil děda s vozíkem zapřaženým do osla a nabízel melouny (poprvé jsem ochutnala ten ananasový). Byli jsme až na jihu v rezervaci Ropotámo, podnikli cestu na lodičkách a pozorovali želvy. Jednu (ne vodní) jsme si přivezli domů, ale když jsme jí poprvé dali ven do ohrádky, zmizela neznámo kam, a již jsme ji nenašli.
Cestou přes vnitrozemí jsme se stavovali ve Velikém Tarnovu a naši se tam pokoušeli najít svého bývalého spolužáka z vysoké školy. Byli tam na místním úřadě, ale najít se ho nepodařilo.
Poslední dny dovolené jsme se stavili v Maďarsku u Balatonu. Původně jsme tam chtěli pobýt pár dní, ale zastihla nás silná bouřka a vyplavila nám stany, tak jsme se sbalili a ujížděli domů. Té bouřce vděčíme za to, že jsme přijeli domů 20. srpna, tedy den před internacionální pomocí socialistických států.
1973
– Bulharsko
Byli
jme tam se třemi auty, opět s Kaňkovými a jejich třemi dcerami. Vezli jsme
stanový přívěs a cestou v Rumunsku nám za jízdy upadlo jeho kolo a předhonilo
nás (naštěstí se nepoškodil ani přívěs ani kolo), dalším naším
spolucestujícím Čápům se rozsypal motor a museli shánět opraváře.
U moře jsme byli opět v kempu Koral a každý večer jsme chodili hýřit do sousedního kempu při reprodukované hudbě a limonádě. Chodila s námi ještě holka Lahvička (Lahodová, pozdější naše reprezentantka v pozemním hokeji) a Stanislav - bulharský údržbář z kempu hluchoněmých. Někdy vodil sebou také některé hluchoněmé.
Jinak jsme lovili škeble, pinkali si a nechali se honit ven z moře při černém praporu.
1974 – NDR
Opět v kempu na Usedomu pod stany.
Našeho spolucestujícího nechtěli přes hranice pustit s malým soudkem piva, protože se prý smí vozit alkohol pouze pro vlastní spotřebu. Když jim řekl, že klidně na hranicích vydrží tak dva dny než sud vypije, pustili ho dál.
Cestou jsme se stavili v Drážďanech a prohlédli si obrazy v Zwingru.
