Velká Británie 1994

cesta Anglií - Brighton, Penzance, Liverpool, Cardiff, jezero Lochness, Edinburg, Stratford, Londýn

Rodinná akce s ještě poměrně malými dětmi. Jeli jsme firemním autem Mitsubishi. Přejeli jsme přes kanál dost pozdě odpoledne, již se skoro stmívalo. Vláďa nebyl v té době ještě moc zkušený řidič, tak byl z levostranného provozu dost nesvý, ono bylo taky dost mizerné to, že měl auto s volantem vlevo, tak byl u kraje vozovky a nejhorší pro něj bylo předjíždění pomalých vozů. Ujeli jsme pouze pár kilometrů a zastavili jsme na parkovišti a tam přespali.

Jeli jsme jihem Anglie. Přes nejjižnější bod – útesy Beach Head do Bringhtonu. Tam je královský palác v maurském stylu. V parku okolo se tam rekreovalo plno lidí - různě polehávali, posedávali a piknikovali. Pak jsme navštívili několik historických měst a hradů – Winchester, Salisbury. Pokračovali jsme do nejjihozápadnějšího cípu Anglie. Jeli jsme okolo Stonehenge. Prohlédli jsme si ho zpoza plotu, protože už bylo k večeru a asi díky tomu mne moc nenadchnul. Pak jsme dojeli až do Penzance, kterému se říká anglická Riviéra, protože je tam dost stálé pěkné počasí, rostou tam i palmy. Jeli jsme tam za mojí spolužačkou Alčou, která se tam před pár roky přivdala. Vedla na hlavní třídě města krámek s pasty - to jsou takové pirohy s různými náplněmi (masové, sýrové, zeleninové). Prohlédli jsme si její obchůdek a pak jsme jeli k ní domů. S manželem Johnem si koupili malý domek na vesnici kus za městem. Auto měli postavené venku před domem, protože garáž měli plnou zásob hlavně v mrazácích – z nich jsme také dostali typickou anglickou večeři– rybu s hranolkama. Vykládali jsme Johnovi, co všechno máme v plánu, říkal, že to všechno ještě nenavštívil a že bychom naši dovolenou klidně mohli strávit u nich v okolí, že je tam dost zajímavostí. Alča v té době ještě v komunikaci s ním trochu zadrhávala a měla problém se vyjádřit.

Další den jsme se jeli podívat na mys - Lans End, na němž byl maják, ale taky zábavní park s různými atrakcemi. Kousek od Penzance byl ostrov St. Michel, který se dost podobal svému jmenovci ve Francii – byl to také ostrov s hradem a při odlivu okolní moře ustoupilo.

Ve městě Liverpool jsme šli po stopách Beatles. V bývalých docích je tam jejich muzeum, tam jsme získali mapu míst, kde Beatles působili - byl tam vyznačen přechod Aby Road, Penny Lane, jahodové plantáže, klub, ve kterém hrávali. Celé jsme si to obešli.

Jeli jsme směrem na sever do Walesu. U hradu Raby Castle byla motýlí farma. My s Vláďou jsme do ní nešli, šly tam pouze děti a Honza dostal kameru na filmování. Byly docela nadšeny z toho, co tam viděly. Do Walesu se přijíždí po ohromném mostě Severn Bridge, z jedné strany byl placený. Navštívili jsme v Caerleonu zříceniny římského tábora. Byly tam základy různých pevnostních staveb. Hlavním městem Walesu Cardiffem jsme pouze projeli a jeli jsme do Aberystwythu. Bylo to přímořské městečko s dlouhou pláží, na níž jsme se koupali, a řadou naprosto stejných domků podél pobřeží. Nad město se dalo vyjet lanovkou. Pak jsme se jeli podívat na Devil´s Bridge, což byly tři mosty nad sebou z různých dob překlenující divoký kaňon. K tomu se dalo dojet parní mašinkou.

Pak jsme pokračovali do Skotska. Pod nejvyšší horou Skotska Ben Nevis, jsme se dívali na skotské hry. Spousta chlapů v sukních tam házelo kládou. Nepochopili jsme, proč občas diváci strašně nadšeně jásali, a někdy moc ne. Šlo snad o to, aby kláda byla co nejmíň odchýlená od přímky. Z této vzpomínky jsme čerpali později při pořádání skotských her u nás na chalupě. Projížděli jsme Skotsko okolo řady jezer, které jsou většinou hodně dlouhé a úzké. Naším cílem byl Loch Ness. Vůbec jsem se nedivila, že v něm někteří viděli Lochnesku. Byly tam totiž takové zvláštní vlnky, které vypadaly jako hřbety nějakého ještěra. Před námi jeli v autě nějací Japonci a najednou zastavili v nepřehledném místě, jeden z nich vyskočil z auta a ukazoval na jezero, určitě si myslel, že ji viděl. Dojeli jsme do Aberdeenu a pak již to stočili k jihu. Jeli jsme přes různé zříceniny. Stavovali jsme se u hradu Dunotar, měl být na útesu nad mořem, ale byla tam hrozná mlha, tak jsme s bídou viděli jeho zdi. K Edinburgu jsme přijeli po ohromném zavěšeném mostě, kousek vedle byl zajímavý příhradový most pro vlaky. Edinburg je pěkné historické město. Na kopci nad ním stojí hrad, vystoupali jsme k němu dost příkrou ulicí. V centru města stojí novogotický pomník Waltru Scottovi. Sedí pod zdobeným baldachýnem. Kousek vedle bylo zbořené opatství Jedburgh. Pak jsme již jeli opět do Anglie.

Hranice mezi Anglií a Skotskem je zvýrazněná, stál tam ohromný menhir a z každé strany měl napsáno England, Skottland. Taky jsme si prohlédli Hadriánův val, který probíhal celým ostrovem a měl chránit Římany před nájezdy barbarů ze severu. Pak jsme projížděli parkem Jorkshire Dales. Jezdili jsme po uzoučkých silničkách, místy nebylo ani se kde minout s protijedoucím autem. Všude se páslo plno ovcí. Skoro všude byly podél silnice kamenné zídky a na cesty se nedalo vjíždět, vše bylo soukromé. Tak to bylo skoro po celé Anglii - běžné prašné cesty byly vždy označeny jako Privat, bylo tu hodně ostnatých plotů, dělicí krajinu na soukromé díly.

U Notinghamu pod hradem jsme si prohlédli sochu Robina Hooda a pak jeli do Sherwoodu. Mysleli jsme kdovíco tam nebude, ale byl to naprosto obyčejný les. Bylo tam ohromné parkoviště a spousta lidí, ale jen kvůli tomu, že tam byly značené tři turistické trasy o různých délkách, něco takového nás samozřejmě nemohlo nadchnout. Navštívili jsme další pěkná města York, Warwick, Lincoln, Richmond. Místní gotické katedrály jsou velice rozmanité a zdobené. Ve Stratfordu byla sedící socha místního rodáka Shakespeara, ale mne tam zaujaly pěkně řešené patrové garáže krásně porostlé popínavými květinami. Byl tam ale také pěkné hrázděné černobílé domky, celá ulice skoro stejná. Pak jsme se podívali do Londýna – Big Ben, Tower Bridge, projeli jsme se metrem. Přejeli jsme do Greenwitche na nultý poledník a postáli jsme každou nohou na jiné polokouli. Vedl tam odtud podzemní tunel pod Temží směrem k centru.

Pak jsme již jen viděli Colcester s hradem a krásnými záhony v bývalých hradních příkopech a domky s doškovými střechami. V St. Albans byl klášter a pak jsme již jen zamířili do Doveru a přepravili se opět na pevninu a po dálnicích dojeli domů.

hlavní stránka